GEJŠA

20. dubna 2012 v 17:33 | Hachiko

HISTORIE
Možná že to nevíte, ale původně se gejšou mohl stát pouze muž!
Povolání gejš se objevilo v 17.století a nejprve ho zastávali muži, kteří přicházeli do nevěstinců, aby zde bavili prostitutky a jejich zákazníky - samuraje, urozené muže nebo obchodníky. Provozovali hudbu a tanec, vypávěli napínavé nebo zábavné historky a zapojovali přítomné do různých her. První gejša ženského pohlaví se objevila v roce 1751 v Kjótu a za padesát let už byste těžko mezi gejšami našli muže. Slovo gejša v překladu znamená "osoba žijící uměním". Stít se jí předpokládá zvládnutí řady náročných dovedností, proto vzdělání začíná už v 5 letech. Pravá gejša ovládá tradiční japonská umění do posledního detailu jak jste mohli vydět ve filmu "GEJŠA". Umí tančit, zpívat, hrát na hudební nástroje - HLAVNĚ NA shamisen (šamisen), konverzovat na nejrůznější témata, vyprávět vtipy, hrát hry a halvně lichotit. =)


OKIA
Jedná se o domov gejš. Žijí zde jako rodina. Mohou být vlastní nebo adoptivní. Každá okija má obvykle jednu či dvě plně kvalifikované gejši a jednu až dvě učednice. Dům vede matka nebo babička, které jsou gejšami také oslovovány. Dále v okiji bydlí několik služebných. Muži mají obvykle přístup nejdále do vstupní haly. Zbytek je pro ně zapovězené území.
Tyto domy fungují také jako sklad velice cenných doplňků a kostýmů potřebných pro práci gejši.
OČAJA
Doslova čajovny. Složí k soukromým večírkům pořádaným gejšami a jejich klienty. Původně se jednalo o skromné restaurace pro poutníky, které se však časem přeměnily v daleko exkluzivnější podniky. Nejsou to restaurace, ačkoli mají k dispozici kuchyně. Kromě nepříliš požadovaného čaje vedou také alkoholické a jiné nápoje.
ŠIKOMI
Učednice gejš tradičně zahajovaly svou kariéru, když jim bylo šest let, šest měsíců a šest dní (tato kombinace je v Japonsku považována za velmi příznivou, zvláště když jde o nové začátky).Když se adeptka přestěhuje do okija a začíná svůj výcvik, je na nejnižší příčce hierarchie. Má pevně stanovený, přísný a vyčerpávající rozvrh. Říká se jí šikomi. Formální náplní její práce je hlavně drhnout podlahy, vypadat čistě, učit se základy tance a hry na šamisen, perkuse a flétny. Také musí zvládnout pozici seiza (zvláštní posed na patách na tatami), která je sice po prvních dvaceti minutách nesnesitelná, leč pokud si na ni dívka nezvykne, nepřichází její účast na čajovém obřadu v úvahu. V seiza bude také muset v budoucnosti sedět během večírků.
Poslední povinností je sedět u vchodu okija a čekat na geiko a maiko, až se vrátí z čajovny, což může být až v jednu či dvě hodiny ráno nebo také později.
MAIKO
Výchova budoucí gejši začíná v útlém věku někdy i v pěti letech. Již tehdy se tato děvčátka začínají učit tančit, zpívat, příjemně hovořit a studují i umění čajového obřadu, aranžování květin (ikebany) a dalších tradičních japonských umění. Dorůstající dívky se pak stávají nejdříve "učednicemi", které se tradičně nazývají v Tokiu Hangjoku a v Kjótu Maikó (tančící dívka). Maiko se poznala podle bohatě zdobeného kimona, výrazného obi, červené stuhy ve vlasech a límce a bílého make upu. Teprve po jisté době učení se mohou stát pravými geišami. Obřad, kterým se z maiko stává dospělá geiko, se nazývá erikae (výměna límce). Rudý límec je jedním z ceněných symbolů mladších učednic na geiko, postupem času je vyšíván stříbrně. Když je límec již téměř pokryt stříbrem, je čas na změnu z učednice na profesionálku. Rudý límec je odpárán a nahrazen bílým. Nyní již gejše nestačí pouze nádherný vzhled, od nynějška ji bude živit síla její osobnosti a umělecké dovednosti. A to pod podmínkou, že si vybudovala odpovídající podpůrnou síť a základnu těch správných zákazníků.Období šikomi obvykle končí kolem šestnáctého roku. Sledována vlivnými z hanamači podstupuje v kaburendžó (škola pro gejši) formální, nervy drásající zkoušku svých tanečních schopností. Jestli uspěje, stane se z ní začínající maiko - minarai.Toto období je poměrně krátké, měsíc nebo dva, a adeptka je poté formálně uznána jako maiko.
Každý detail maiko má zdůraznit její krásu a svůdnost. Vlasy jsou vyčesané nahoru do dramatického účesu warešinobu a zavázané rudou hedvábnou stuhou. Na hlavě má desítky ozdob, mnoho z nich odráží roční období.
Na obličeji má bílou masku z líčidla, které se nazývá šironuri. Oči jsou lemovány nachovou linkou, lehce rozmazanou v rozích, aby zdůrazňovala mandlový tvar očí. Obočí je vyholené a namalované tužkou stejného odstínu. Ústa jsou namalovaná karmínovou rtěnkou ve tvaru okvětního lístku. V této rané fázi kariéry je však rtěnka nanášena pouze na spodní ret.

Kimono které nosí maiko se od běžného značně liší. Použité látky jsou extrémně drahé, výstřih je vzadu velmi hluboký, aby co nejlépe odhalil šíji. Tam se také nachází další symbol, eri, neboli límec, což je odejímatelný rudý pás látky všitý dovnitř horní části vnitřního kimona. To je přepásáno pásem obi, který těsně stahuje hruď až k pasu. Stažení obi omezuje pohyb podobně jako starosvětské korzety. Společně s celou výbavou může oděv vážit až dvacet kilogramů. Balancování na dřevácích okobo s dalšími kilogramy ozdob na hlavě vyžaduje značnou fyzickou výdrž.

S pomocí starší setry (zpravidla jedné z gejš z okije) si buduje síť kontaktů zahrnující maiko, geiko i hosty, kteří ji budou v budoucnu zvát na večírky. Především si však musí zvyknout na tok klábosení, tanců a her s hosty.
Doba výcviku minarai končí obřadem san-san-kudo (tři-tři-devět). Tímto se minarai změní v maiko a zároveň je formálně spojena se svou starší sestrou. Obřad se koná ve šťastný den (gejši sjou velmi pověrčivé). Svitek, který při obřadu visí v Ponto-čó, zachycuje bohyni slunce Amaterasu Ómikami a tak připomíná původ tance v Japonsku. Obřadu se účastní budoucí maiko, její starší sestra a Matka. Na čestných místech sedí Matka a starší sestra starší sestry nové maiko. Průběh obřadu vrcholí rituální výměnou "třikrát tří" číšek saké velikosti náprstku mezi maiko a její starší sestrou. Tři číšky jsou podány a každá je vyprázdněna třemi doušky. Tento akt obě účastnice spojí. Maiko také přijímá nové jméno, jehož polovinu přebírá od své starší sestry a stává se v pravém slova smyslu součástí rodiny.
Den po san-san-kudo následuje další formální událost - debut maiko neboli misedaši (otevření podniku). Tato událost je tak veřejná, jak je san-san-kudo uzavřená. Obálky oznamující nadcházející debut jsou rozneseny po celém hanamači a vracejí se s bohatým spropitným. Přizvána je také široká veřejnost
MISUAGE
Dalším krokem v kariéře maiko obřad mizuage, neboli ztráta panenství. Tento obřad se prováděl pouze do 2 světové války, nyní již ne. Maiko nabídla své "misuage" neboli panenství. V čajovně se shromažďovaly nabídky, muž s největší nabídkou dostal misuage. Když byla gejša oblíbená, měla svého danna neboli sponzora. To byl většinou bohatý muž, který jí hradil náklady na kosmetiku, na školu (gejši se stále učily, chodily na hodiny zpěvu, tance) atd. Většinou spolu měli milostný poměr. V dnešní době je Geishin pohlavní život jen její soukromá věc. Partnerem mohl být mizuage danna, kterého dívka před obřadem nikdy neviděla a nemusela se s ním setkat ani nikdy poté, pokud měla svého vlastního danna (její patron - protože je život gejši velmi finančně náročný, je jejich velkým štěstím, když seženou patrona, který jim sponzoruje hodiny tance i hudby, oblečení,... Danna se poté stává něčím jako oficiálním milencem gejši), spala s ním. Celá záležitost je čistě obchodní transakcí a v žádném případě se neutajovala. Naopak, po obřadu mizuage maiko změnila účes na méně propracovaný a zdobný ofuku. Setkání s novým účesem ofuku bylo příležitostí ke gratulacím. Maiko se stala ženou.

Dnes, kdy je rituál mizuage minulostí, je změna účesu pouze ohlášením, že se dívka stala zkušenou maiko. Obvykle probíhá kolem osmnáctého roku.
Červené řemínky na sandálech okobo jsou vyměněny za růžové, později nachové.


Tento článek je zkopírován z mého starého blogu (otaku-s.blog.cz). Psala jsem to já takže pokuď ho uvidíte někde jinde než tam, tady a nebo na mém blogu (x-dorama.blog.cz) tak ihned mi napište do komentářů ^^
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 30. června 2012 v 20:50 | Reagovat

Naprosto nádherný a poučný článek. Je vidět, že o tom víš fakt hodně. Vždycky jsem si říkala, že bych se chtěla stát gejšou (samozřejmě nejsem Japonka :D), ale když jsem se dozvěděla hodně věcí o těchto ušlechtilých dámách, myslím, že bych to nevydržela. Už jen to sezení na patách :D

Nádhera.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama